Hra na žesťové nástroje

Vyučující: Ladislav Mariaš

Prostřednictvím hry na tyto nástroje se žáci seznamují nejprve s jednoduchými lidovými a národními písněmi, později také s hudbou různých stylových období od jednodušších krátkých skladeb až po skladby složitější a náročnější (sonáty, koncerty). Vedle uplatnění v individuální hře mohou žáci, hrající na tyto nástroje, účinkovat v různých hudebních souborech (dechové, symfonické, taneční a swingové orchestry, brass-bandy). Zaměřujeme se na komorní soubory, které jsou složeny z malého množství hráčů.

Trubka

je dechový nástroj dosahující velmi vysokých tónů, má široké uplatnění v mnoha hudebních žánrech – v klasické hudbě, jazzu, popu, latinskoamerické hudbě aj.

Kornet je žesťový nástroj, který je vzhledem podobný kapesní trubce. Slavný jazzman Louis Armstrong hrál z počátku své kariéry právě na kornet, který má stejný nátrubek i rozsah jako klasická trubka. Křídlovka, žesťový nástroj příbuzný trubce, se tradičně používala v armádě jako signální nástroj, díky svému jemnému tónu se používá převážně jako melodický nástroj, zvláště v dechových, vojenských a jazzových orchestrech.

Vyučovací předmět Hra na trubku (resp. kornet nebo křídlovku) nabízí v individuálních hodinách žákům velmi široké zaměření.

Tenor

(baskřídlovka), je trubkovitý žesťový nástroj, znějící o oktávu níž než trubka. Je oválně stočen a může připomínat tubu. „Tenorový roh” (tenorhorn) hraje ve vyšších polohách (rozsah má shodný s barytonem), má užší menzuru a notace je v houslovém klíči. Nástroje mají jemný, líbivý zvuk a uplatnění nachází hlavně v dechových orchestrech nebo kapelách. Populární jsou v malé dechovce, působí jako mezičlánek mezi melodií a basovou linkou.

Baryton

neboli euphonium, hraje v hlubších polohách než tenor, má širší menzuru a notace je v basovém klíči. Nástroje má jemný, líbivý zvuk a uplatnění nachází hlavně v dechových orchestrech nebo kapelách. Velkou popularitu u nás má v malé dechovce, působí jako mezičlánek mezi melodií a basovou linkou.

Lesní roh

Původní lovecké hudební nástroje byly velmi malých rozměrů, proto šlo na ně hrát jen několik tónů. Postupem času byly šnekovitě stočené rohy nahrazeny kruhovitě točenými nástroji, na které bylo možno zahrát 16 přirozených tónů. Vývoj lesních rohů se však nezastavil a orchestrální lesní rohy byly opatřeny posuvnými ladítky a nakonec ventily – v takové podobě je známe dnes.

Lesní roh se v orchestrech využívá převážně jako doprovodný nástroj, ale stále častěji se uplatňuje také jako nástroj sólový. Hrou na dechové hudební nástroje se žáci navracejí k prapůvodním kulturním a historickým kořenům českých a světových hudebních dějin.

Pozoun

Uplatnění hry na pozoun nalezne žák v sólové hře, ale i v různých hudebních uskupeních - dechových, salónních a tanečních orchestrech, v populární, taneční, jazzové či swingové hudbě.

Pozouny (jinak také trombony) rozdělujeme na snižcové a ventilové. Pozoun snižcový je jediný žesťový nástroj, který nemá klapky ani písty, ale má snižec. Díky němu je označován za jediný dokonalý dechový nástroj. Připisuje se to jeho schopnosti dokonalé intonace pomocí nekonečně měnitelné délky snižce. Jedinečně zní na pozoun snižcový glissando, které žádný jiný dechový nástroj nemůže zahrát lépe.

Žáci mají možnost zapůjčení školního nástroje. Výuka probíhá pod vedením kvalifikovaných pedagogů a je zaměřena na rozvíjení technických a výrazových schopností žáka.

Tuba

je basový žesťový dechový nástroj. V orchestrech se tento nástroj objevuje od 19. století a kvůli jeho značné hmotnosti se na něj hraje většinou v sedě. Jde o jeden z nejhlouběji znějících hudebních nástrojů. Klasická tuba může mít i tvar tzv. heligonu, to znamená, že je zatočena kolem hráčova těla. Podobný tvar má i suzafon, jehož ozvučník je ovšem obrácen dopředu. Tento nástroj se převážně využívá na vedení basové linky.